Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. 8. 2011

Údaje osobně – neosobní

  Problém, který hýbe každým setkáním kronikářů: jak podrobně psát, aby nedošlo ke kolizi se zákonem na ochranu osobních údajů? Jistě všichni známe agresivitu, s jakou se nám denně vnucují různí zachránci našeho zdraví, úspor, vybavení domácnosti a mnoha dalších oblastí života. Znají naše rodná čísla, adresy, věk, pohlaví.....  Stejně tak ve veřejném prostoru. Všimněte si, kolik kamer na nás míří na ulicích, v zaměstnání, ale i na místech, kde si takové šmírování neumíme jako slušní lidé ani představit. Na úřadech, letištích, stojí různé rentgenové rámy, sčítání lidu nás nutí znovu a znovu psát údaje, které má stát ze tří čtvrtin dávno k dispozici, jen je neumí dát „na jednu hromadu“, což je příležitostí pro různá individua, za pár korun je získávat pro svoje mrzké cíle. Že se s daty kšeftuje na ministerstvech, už nikoho ani nepřekvapuje.  Proč to zmiňuji? Aby kronika byla kronikou, nikoli strohým zápisem ze schůze, či suchou statistikou,  musí mít nutně takový obsah, který čtenáři současnému i budoucímu, věrně a plasticky předestře současný život obce či města. Když však čtu, že metodici, kteří nám přednášejí o práci kronikáře, se zamýšlí nad tím, zda lze jmenovat zemřelé bez souhlasu rodiny, či na fotografiích mít čitelné poznávací značky automobilů,  jímá mne vztek. (Jeden starosta kronikáři dokonce zakázal napsat jména zastupitelů a čísla domů!) Každý si zákon vysvětluje po svém a při jeho složitosti a slovních akrobaciích v něm obsažených, bohužel, nelze se úředníkům divit. Nemají totiž v popisu práce přemýšlet, ale naplňovat litery zákonů. Vraťme se však na zem, kde žijeme své nikoli virtuální životy a proto, abychom přežili a mimo jiné mohli psáti kroniky, musíme užívat selský rozum. Nebát se a umět si svoji práci obhájit. Kronika není veřejný statek, údaje v ní zapsané mohou zneužít jen konkrétní a dohledatelní lidé, kteří z titulu své veřejné funkce mají zakázáno, jakkoli zneužívat ve svůj či cizí prospěch informace, ke kterým se v zaměstnání dostanou. A ruku na srdce: koho dnes zajímají kroniky a kdo by se pachtil s jejich čtením, když osobní údaje jsou, pěkně seřazené, ke koupi téměř na každém rohu?

Proto znovu: nebojím se a nekradu! Mám svoji stavovskou čest a osobní hrdost. Proto budu psát jako dosud, totiž bez rozostřených siluet, v jasných barvách, o konkrétním čase a v něm o lidech z masa a kostí. Statistiky přenechám jiným, kteří jsou za ně dobře placeni. K témuž vyzývám i kolegy kronikáře, kteří mají pochybnosti nebo strach.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Souhlas

Mgr. F. Nestával, 28. 5. 2012 15:36

K tomu nelze nic dodat souhlas. Skončilo by to asi poté jednotnou kronikou pro celou republiku, která by začala slovy: V jedné nespecifikované oblasti žije nespecifikované množství lidí a jejich rozostřenou fotku. Vše si můžete po souhlasu nespecifikovaného autora objednat přes nejmenovaný dodavatelský obchod :)).