Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. 7. 2013

Oldřich Suchoradský–Hledání a výchova nových kronikářů

 

Osobnost kronikáře je při vedení místní kroniky otázkou zcela zásadní. Nepomohou usnesení obecní rady ani zakoupená kniha kroniky, když není osoba, která by se této činnosti soustavně a se zápalem věnovala a vzala si ji dlouhodobě za svou.

Hledání vhodné osoby pro vedení kroniky je náročný úkol pro místní samosprávu a jeho řešení trvá často celé měsíce i roky. Je tomu tak proto, že jde o činnost zodpovědnou, časově náročnou, vykonávanou zpravidla po delší období a pod trvalou kontrolou veřejnosti. Vyžaduje od kandidáta na funkci kronikáře dobrý pozorovatelský talent a schopnost komunikace s lidmi v místě. Nelze pominout ani schopnost komunikaci s vedením města, místními společenskými i politickými organizacemi a jednotlivými občany. Takové osobnosti by dále určitě měl chybět určitý slovesný talent a jako samozřejmost rovněž znalosti českého jazyka, na prvém místě pravopisu. A je-li, jak je u nás zatím obvyklé, psaná ručně, tak také úhledný a čitelný rukopis. Že je to na jednoho člověka příliš mnoho náročných požadavků najednou? Najít takového člověka není jednoduché, zvláště jde li o menší obec. Proto je nutné z vyjmenovaných požadavků na její kompetenci v mnohém slevit. Na druhou stranu je dnes k dispozici hodně metodických materiálů, takže začínající kronikář není na svůj úkol sám a má mnoho možností, jak se v činnosti zdokonalovat. Je tu možnost výměny zkušeností mezi kronikáři na speciálních seminářích, kde se vedle začínajících setkává s těmi zkušenějšími. V místech by měl působit zvolený poradní sbor a je tu možnost konzultace s místními odborníky a zodpovědnými pracovníky v kultuře a místní samosprávě. Hodně cenných rad pro kronikáře lze najít při vyhledávání po internetu. Příkladem jsou právě tyto webové stránky, kde se právě nacházíme a které pravidelně čteme. V neposlední řadě je motivací pro nové zájemce možnost jak takovou činnost finančně ohodnotit a zájem o vedení kroniky tímto způsobem podpořit.


Není náhodou, že k vedení kroky jsou nejčastěji přemlouváni učitelé, většinou důchodci, u nichž se předpokládají životní zkušenosti a potřebné odborné schopnosti, spolu s dostatkem času k získávání podkladů a vlastnímu psaní kroniky. Ale profese učitele zdaleka není pravidlem při výběru ústního kronikáře. Schopní učitelé už většinou zastávají řadu jiných funkcí a neradi se ve výšším věku k práci kronikáře dlouhodobě zavazují. A tak místo nich přicházejí v úvahu knihovníci, úředníci, jinde doktoři a další profese s vysokoškolským vzděláním. Stupeň vzdělání však není nutnou podmínkou dobrého vedení kroniky. U nás v okolí jsou známi kronikáři-železničáři, úřednice obecních a městských úřadů a také zemědělci. Zvláštní skupinou jsou místní pamětníci, lidé rozličných profesí, kteří mají historii obec a kraje jako svého osobního koníčka.


Široký záběr možností výběru kronikáře dělá dojem, že najít kronikáře pro obecní kroniku není zase až tak velký problém. Opak je však pravdou. Vybraní kandidáti se brání, že nejsou dostatečně erudovaní, nemají zkušenosti, neznají pravidla vedení kroniky a nemají na tak náročnou činnost čas. A tak se volba kronikáře po tom, kdy ji už pro pracovní vytížení nebo stáří dělat nemůže, je noční můrou mnoha starostů a dalších funkcionářů městských i obecních úřadů. Nebylo by řešením, vhodné budoucí kronikáře v místech dlouhodobě vychovávat a na práci postupně připravovat? Začít lze již ve škole, pokud sídlí v místě, které se chce takové přípravě věnovat. Už na základní škole lze, po dohodě s učiteli, založit kroužek místní historie a vést tak mladé zájemce k zájmu o historii svého rodného místa. Dokonce si oni mohou založit svoji „malou osobní kroniku“, kde by si mladý chlapec či děvče vedli vlastní záznamy a postupně se tak připravovali pro vedení skutečné místní kroniky. Tuto činnost lze dělat pod vedením místních učitelů ve volitelném zájmovém předmětu.


Zkušenosti z takové činnosti mají žáci ZŠ a MŠ v Kopidlně, kde se kolegyně PhDr. Ilona Pluhařova řadu let věnuje činnosti se žáky a výsledky jejich bádání představuje na výstavkách na veřejnosti v rámci ročně se opakujících Kopidlenských slavností. Mladí průzkumníci tam mapují třeba portály, okna, střechy zdejších domů, nejen těch historických. Hledají místní památky, které popisují, fotografují a prezentují veřejnosti. Mladí jsou tak systematicky vedeni k zájmu o historii svého města či obce. Formou projektů představují svoji práci ostatním a získávají tak zkušenosti, které mohou jednou uplatnit ve svém životě, mimo jiné i v roli kronikáře.


Samozřejmě že taková činnost je dlouhodobá a jen v ojedinělých případech vede k očekávanému výsledku. Ale vyhledávání mladých zájemců o historii a jejich soustavné a postupně vedení a příprava může přinést po létech své ovoce. Mladý kronikář může ve spolupráci se stávajícím kronikářem připravovat podklady pro aktuální záznamy, provádět průběžnou fotodokumentaci, shánět podklady v archivech, provádět rozhovory s pamětníky. Postupně se tak zapracuje do činnosti, kterou bude třeba jednou dělat už zcela samostatně.


Role školy je v takových aktivitách nezastupitelná. Ale co v případech, kde v místě žádná škola není? Pak nezývá než se vydat mezi lidi osobně. Přemlouvat pamětníky, místní rodáky a nabízet jim odbornou i technickou pomoc, aby úvazek oznamovatele místní historie přijali a postupně získávali zkušenosti potřebné k této náročné, ale velmi záslužné a přitom krásné činnosti.


Oldřich Suchoradský

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář