Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 2. 2012

Komu paměť, komu zapomnění?

Pan Miroslav Sígl se na setkání kronikářů v Lysé nad Labem v únoru tohoto roku, svěřil se svými zkušenostmi s pozůstalostmi po lidech známých i neznámých. Nastínil představu, jaké možnosti jsou pro jejich uchování a využití.  Viz    kronika.sf.cz/

Moje zkušenost nechť je jednou z odpovědí z míst a regionů, která si ovšem nečiní nárok na zobecnění.


Úřady

Obecní, městské a krajské úřady mají zájem pouze náhodný a to jen v případě, že jim to přinese prospěch v sebepropagaci. Jinak nechtějí být obtěžovány; mají dost práce s živými, natož aby se ještě zabývaly mrtvými. Ostatně dodnes ve Veselí nemáme městský archiv hodný toho jména.


Centrální archivy

 Ústřední archivy zájem mají, jen musíte to, za co jsou oni placeni dělat nezištně sami, přistrkávat až pod archivářský nos, který je vybíravý a hned tak něco mu nevoní. S městskými úřady mají tyto archivy dvě společné vlastnosti; totiž sliby, které už v okamžiku vyslovení nejsou myšleny vážně a naopak úřední lhůty, které jsou přísně zohledňovány. Když vaše aktivita mírně ohne konec odstavečku jakéhosi jejich vnitřního předpisu, jsou zlí a výhružní.


Muzea

 Okresní muzea se svými případnými pobočkami, jsou v současné době na pokraji klinické smrti. Vědí to, tak se ve vyměřeném čase  raději vyžívají v soutěžích o nejlepší muzeum a organizováním kampaní, zaplacených z evropských fondů. Staré kádry se i na prahu penze křečovitě drží svých seslí, mladí nemají pravomoce a peníze. Takže, je–li prostor, uskladní cokoli donesete, ale nechtějte po nich, aby ony památky, ať už písemné nebo plátěné či dřevěné, byly vzápětí odborně ošetřeny, náležitě uloženy a pravidelně, jako nové přírůstky prezentovány. Tady se řeší závažnější problémy – nejsou peníze na novou žárovku, film do fotoaparátu.......dál si doplňte sami dle vlastní zkušenosti.

Ústřední muzea jsou pak v takových výšinách, že než se dostanete k člověku, který vám může (ale nemusí) pomoci, jste vyčerpaní fyzicky i finančně.


Školy, kulturní domy, spolky...

 Až na světlé výjimky, nelze o nich vůbec uvažovat. Prostory fyzické i kapacity intelektuální chybí a když, tak vše, co v nich je, odnese pravidelně povodeň. Ve Veselí doslova i z těch mozků. Posledních několik roků se u nás snaží dvě základní školy, hasiči, šachisté. Pak už jen velká voda.


Polemický tón úvahy jest úmyslem. Řeči hladké, bez zraňujících hran, si dnes nikdo nepovšimne. Vizte a přemýšlejte.


 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Souhlas-nesouhlas

Mgr.F.Nestával, 28. 5. 2012 15:30

Nesouhlasím s polemikou, že se snaží jen 2 školy, hasiči a šachisté pak už jen voda. Ti první mají státní peníze a placené lidi. Hasiči částečně, šachisté přínos pro ostatní nešachisty nenabízejí. Kam se poděli ostatní spolky atletika, modeláři, sportovci a neopomenu vodní a pěší skauti. Pravda je, že jaký je zájem veřejnosti takové je zrcadlo i těchto spolků. To, že o nás není slyšet neznamená, že nejsme. Prostě někdy zcela lidsky nemáme tolik fyzických sil o sobě dávat vědět a radši se ve skrytu činíme.