Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 9. 2012

Knihy, nad kterými radno přemýšlet i kronikáři II.

Josef Šafařík – Hrady skutečné a povětrné

                              vydal Dauphin v roce 2008
 


 

....Každý je totálně zapojen a přitom totálně osamocen; každý se účastní, aniž je účastný; jeho „účast“ je řízena signály loutkáře, bez každé pohnutky vnitřní, bytostné. Na dané znamení objímá, aniž miluje; na dané znamení zabíjí, aniž nenávidí. Je vinen, aniž se provinil; je vyznamenán, aniž se vyznamenal. Je mimo dobro a zlo; nemá svědomí, má instrukce; nemá pravdu, má informace; nemá duši, má nitě a drátky. Jaká úleva!


 

....Umírat lidsky, je mnohde ještě i dnes umírat s křížkem v rukou; umírat entropicky je umírat s teploměrem v podpaží.


 

....Ovocem boje za bez–dětství je zatím dětská psychiatrie. Diskutujeme o „špatné společenské adaptabilitě“ dětí, o vykolejenosti a zesurovění mládeže a vzpíráme se vidět k smrti vylekaného tvora, šokovaného tím, že jsme mu rozbili skořápku dřív, než se v ní dolíhl.


 

....Co císařovo císaři, co božího Bohu. Prohlaš Boha za mrtvého, nepodědíš ty, podědí císař.


 

....Člověk s člověkem se potkává v mezidveří kulis a smrti; anebo už nikde. Lidství se hledá a objímá přes kořeny; vše ostatní je tlachání.


 

....Lidstvo jednostranně a totálně zvědečtělé je nutně také lidstvo zpitomělé, a je–li s to jen takto „dobývat vesmír“, pak se dobývá do blázince.


 

....Volání lidství uprostřed dobyvatelského halasu je hlas osamělého lidského srdce, které nikdy neuvěří, že ekonomickými a jakýmikoli proměnami něčeho rodí se někdo, „nový člověk“. Obývajíc od počátku svět bytostí, v němž duše je skutečnost, jako tělo je skutečnost a v němž bolesti a radosti duše, zoufání a doufání člověka patří k reálným dimenzím světa nejinak než údy těla a hmotnost věcí – lidské srdce ví, a skrze ně to věděly kultury, že obnova a znovuzrození člověka rozhoduje se na dně bolesti a zoufání, ne na dně zkumavky; v srdci a rozumu člověka, ne v mozku kyberneta.


 

....Penězi dáváš souhlas, abys byl znevolničen sám sebou.....Platnost peněz platíš neplatností sebe; za peníze podstupuješ cézaru své přirozené právo disponovat svou smrtí, svým životem. Lačnost peněz je touha bezmocných moc mít, s protekcí kata se na ní podílet....Peníze – ať v kapse kohokoliv – jsou permanentním hlasováním pro všemoc cézarovu; neznají opozici, jen kolaboraci.


 

....Boha jsi přežil, ďábla přežiješ, – kata nepřežiješ.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář